,,K chovatelství mě přivedlo prostředí, ve kterém jsem vyrůstal. Od mala se kolem mě vyskytovala různá zvířata, klasicky jsem v dětství choval džungarské křečíky, syrské křečky, barevné myšky, morčata, z rybiček paví očka a neonky, otec v králíkárně držel tříslové černé, na dvoře se vystřídalo několik plemen slepic většinou ve zdrobnělé formě – stálice velsumky rezavě koroptví, holokrčky černé, holanďanky černé, zakrské rousné tříbarevné, araukany, maransky, obři Brahmánky, samozřejmě i nějaký ten nosný hybrid by se našel. Otec jakožto sokolník držel chvilku i jestřába, experimentoval s chovem výrečků, ale hlavně a především držel holuby jakožto neorganizovaný chovatel. V holubníku se mu vystřídala taky řádka plemen, takže, jen tak namátkou, jsem přišel do styku s českými staváky červenými plamínky, koburskými skřivany, pávíky, kudrnáči, moravskými bělohlávky, orientálními rolery, moravskými pštrosy, segedýnskými vysokoletci, českými rejdiči, rakovnickými kotrláky, modenami, kingy, lahore….a vždycky na holubníku byli holubi poštovní.

Já jsem to svoje chovatelství povýšil na vyšší úroveň a v sedmnácti letech jsem vstoupil do spolku chovatelů poštovních holubů a při studiu na střední škole a později na škole vysoké jsem se začal zúčastňovat závodů s pošťáky. Nikdy jsem neměl vysoký stav „pošty“, tak do třiceti kusů a bohužel té mojí péči nepéči (škola, zaměstnání, jiné zájmy) odpovídaly a odpovídají i moje výsledky. Členem spolku chovatelů PH jsem doposud a ten adrenalín, když přiletí závodník z trati a spouští se z výšky na holubník, stojí za to. Abych toho neměl málo, tak jsem si přibral ještě okrasné plemeno holubů, měl jsem nevyužitý menší prostor, tak jsem se po úvaze rozhodl pořídit plemeno středozobých racků – plemeno se jménem španělský racek (figurita). Figurity jsem si pořídil před čtyřmi lety od ing. Gerharda Steina a přes počáteční neúspěchy hlavně co se odchovu týče, můžu říct, že mi tento malý temperamentní holoubek splnil všechno, co jsem od něj očekával.“